Rozvod s narcistou je stejné peklo jako vztah s ním
Nejprve genderovou vsuvku: Narcismus NENÍ, jak se mylně dříve soudilo, výsadou mužů. Narcistních žen je mnoho, a s rozvojem ženské emancipace vidíme stále častěji, že narcistní ženy mají velmi podobné vzorce chování jako narcistní muži. Jde o podobný historický omyl jako u hysterie. Podobně se dříve soudilo, že hysterie (nyní hystrionská porucha osobnosti) je výsadou žen. Dnes však, i v souvislosti se změnou mužské role vidíme zcela jasně: Hysterických mužů je možná víc, než hysterických žen. Takže ať už člověka čeká rozvod s narcistou nebo rozvod s narcistickou ženou, bude to zlé. Či genderově korektně rozvod s narcistickou osobou, případně rozvod s osobou s narcistní poruchou osobnost, bude extrémně zátěžovým prožitkem, kdy možná bude potřeba navštěvovat podpůrnou psychoterapii. Je to totiž – slušněji řečeno – totéž, co rozvod s psychopatem.
Co je narcismus?
Narcismus není zlo, pokud jej není moc. Muži úplně bez narcismu doplňují v supermarketu zboží v regálech, protože jim to stačí. Když je ale narcismu moc, mění se člověk v sebestřednou obludu, a svět je zde proto, aby uspokojoval jeho potřeby. A samozřejmě k tomu samému má sloužit i jeho partnerka či partner.
Wikipedie dí: „Narcismus charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem k sobě samému, často s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. V patologickém kontextu se jedná o narcistickou poruchu osobnosti, kterým se zabývá jak klinická psychologie, tak psychiatrie. Narcismus se dá léčit psychologickou terapií, v krajních případech je někdy nutná i hospitalizace postiženého. Lidé s narcistickými sklony si zvláštnost svého chování často neuvědomují, vnímají je jako „sobě vlastní“ zvnitřněné představy o sobě, které ovšem neodpovídají jejich opravdovému vrozenému vnitřnímu já.„
Narcismus je porucha osobnosti, dá se korigovat, ne léčit. a korigovat se dá jen tehdy, pokud je onen narcista inteligentní a motivovaný ke změně. Vztah s narcistou, který nemá od své poruchy odstup, je vhodný pro lidi se zálibou v psychickém, a možná i fyzickém utrpení. Pro jiné je mnohem racionálnější z takového vztahu téct. Rozvod s narcistou je většinou to nejlepší, co se s narcistou dá udělat.
Výmluvy narcistů
Narcisté bývají velmi často manipulativní, a manipulují přes soucit. Za to, co je jim vytýkáno – třeba za to, že nainstalovali manželce do mobilu sledovací software a šmírují ji – můžou jejich rodiče. Oni toho chudinku před čtyřiceti lety tak týrali, že se dodnes chová jako dobytek. ACH!
Je to samozřejmě jinak – k vysvětlení, kdo všechno za to opravdu nemůže, ač na to narcista své excesy svádí, cituji magisterskou diplomovou práci Narcismus: Vývojové aspekty a interakční tendence osobnosti Mgr. Václava Štefka.
Rozvod s narcistou 1: Dospělý za to může…
„Narcismus se může v dospělosti objevit u lidí, kteří byli v dětství rozmazlováni, hýčkáni a vychováváni jako výjimeční lidé, ale také u těch, kteří byli jako děti zahanbováni a deprivováni. Pod rodičovským nadhodnocováním si lze představit jakoukoliv formu nadměrného přeceňování a chválení dítěte společně s nadměrnými a nerealistickými požadavky na něj, často s cílem jej učinit výjimečným, což však bývá v rozporu s reálnými možnostmi dítěte, které tato přesvědčení přijímá za své. Náchylnější k rozvoji narcismu mohou být děti, které jsou temperamentově senzitivnější k odměnám a trestům, což může vést k jejich závislosti na obdivu a chvále v sociální oblasti.“
Ano, k rozvoji narcismu samozřejmě může zásadně přispět špatné dětství, špatná výchova. Ale v úplnosti za to může tak do pětadvacíti, mezi pětadvacítkou a třiatřicítkou by e narcista, který není v léčbě, nad sebou měl zamyslet. A po třiatřicítce, kdy je člověk už neoddiskutovatelně dospělý, si za téměř vše v sobě samotném už může sám. Rozvod s narcistou po třiatřicítce, pokud jej to až do jeho věku nepřešlo, bývá jediným řešením.
Rozvod s narcistou 2: Není to o kultuře
„Narcismus se vlivem sociologických myslitelů stává v průběhu druhé poloviny 20. století základem nového typu historicko-sociální struktury osobnosti. O souvislosti kulturních faktorů a určité charakterové struktury však pojednávali již dříve kulturní psychoanalytici. Horneyová upozornila na skutečnost, že některé neurotické rysy mohou být v souladu s kulturními a společenskými vlivy považovány za normální či dokonce žádoucí – toužit po moci, slávě či bohatství. Fromm v pojetí normativního humanismu užívá přímo termín „patologie normality“ – domnívá se, že jsme nemocní a považujeme to za normální. Dle něj se „člověk může přizpůsobit téměř všem kulturním formám; stojí-li však v rozporu s jeho přirozeností, pak se dostavují duševní a emocionální poruchy, které ho případně nutí měnit tyto poměry, protože svoji přirozenost změnit nemůže“ MacDonald považuje plně rozvinutou narcistickou poruchu za velmi vzácnou, ale její izolované rysy jako marnivost, arogance, a absence empatie za vlastnosti, které se stávají čím dál běžnějšími. Frekventovanost těchto rysů nespojuje s rodičovským selháním, ale s odrazem společenských a kulturních změn.“
Ano, žijeme v narcistní společnosti, kde je glorifikován úspěch, vyniknutí, moc, sláva a bohatství více než jiné věci. Ovšem v které době to bylo jinak? A úspěch dosažený zcela nepřijatelnými prostředky – ať už finanční či získáním funkce? Ne, k ničemu takovému doba nikoho nedonutí, když sám nechce.
Rozvod s narcistou: Vinen je uživatel, ne sociální síť
„Dle výsledků mnoha studií nabývají produkty kultury, mezi něž patří knihy, časopisy, média, reklama či populární hudba, čím dál více narcistického obsahu. Názvy písní či jejich texty užívají ve zvýšené míře zájmena „já“, zatímco v menší míře zájmena „my“ či „naše“. Podobně je tomu u novinových článků či hodnocení televizních pořadů a celebrit. S rostoucí popularitou sociálních sítí a možnostmi sebeprezentace se narcismus stává významným výzkumným tématem. Sociální sítě jsou „studánkami“ 21. století, kterými je Narcis přitahován a zároveň nabízejí jedinečné možnosti až nerealistické prezentace, která lidem dokáže uměle zvyšovat sebevědomí. O využívání fotoaparátu z narcistických pohnutek hovoří již Lasch, mnoho let před nástupem éry Facebooku, Instagramu a jiných sociálních sítí, jejichž vztah k narcismu je aktuálně frekventovaným předmětem zkoumání. Narcismus je pozitivně korelován s frekvencí sdílení osobních fotografií na Facebooku (zejména selfie), stejně jako s „lajkováním“ nebo komentováním fotek přátel. Motivy k užívání Instagramu vypadat „cool“ a sledovat ostatní jsou také pozitivně spojeny s narcismem. Grandiózní narcismus je pozitivně korelován s časem stráveným užíváním sociálních médií, frekvencí aktualizace statusu, počtem přátel i počtem sdílených selfie fotek.“
Sociální síť je prostředek, platforma. O tom, kolik jí věnuje času, a zda tam dává fotografie svých morčat, nebo sebe, rozhoduje uživatel. Ani Facebook nemůže za to, že narcista je posedlý sám sebou. Může za to jen a jen ten narcista.
Kdo uteče, ten vyhraje
Je málo typů partnerů, od kterého je dobré odejít skoro ve všech případech. Silná narcistní porucha osobnosti u partnera ale tím zcela toxickým a neperspektivním faktorem manželství bohužel je. Rozvod s narcistou je často jediným možným řešením, jak ze vztahu s ní vyváznout, a nezničit si život.
Poradit se se mnou můžete i v této věci. Objednat konzultaci
