Syndrom zavrženého rodiče čili „štvaní proti otci“
Takzvaný „syndrom zavrženého rodiče“ je jednoznačné zlo. Ve Spojených státech ve druhé polovině minulého století psycholog Gardner zkoumal rozvedené rodiny. V některých z rodin se děti přidaly k jednomu z rodičů a spolu s ním druhého rodiče očerňovaly. V průběhu práce si Gardner mezi dětmi, které jednoho z rodičů zavrhly, povšiml jistých podobností. Mnoho z nich například neprojevovalo nenávist jen proti rodiči samotnému, ale proti celé jeho rodině. Většina z nich také podávala banální a absurdní vysvětlení, proč najednou nenávidí členy rodiny, jež dříve milovala. Protože se u dětí projevovaly shodné vzorce chování, které se zavržením rodiče souvisely, zavedl Gardner pro tuto poruchu termín. Nazval ji „syndromem zavrženého rodiče“. Dnes je to tak častý jev, že má své heslo na Wikipedii.
Definice
V odborné literatuře nalezneme několik definic SZR, všechny se z velké části překrývají. O SZR podle definic hovoříme, dojde-li k vypěstování nekompromisně kladného příklonu dítěte k jednomu – hodnému, milovanému – rodiči a současně k nekompromisnímu zavržení druhého rodiče, toho zlého, nenáviděného. Děje se tak v rámci rodičovských sporů o svěření dítěte nebo o styk s dítětem.
Syndrom zavrženého rodiče je týráním
Stať Rozvody a porozvodová péče o děti v České republice z pohledu otců organizovaných v otcovských sdruženích, již sepsala Michaela Klepačová jako bakalářskou práci fakulty humanitních studií UK, výslovně říká: „Vyvolání SZR u dítěte je jednoznačně vážným ohrožením a narušením jeho řádné výchovy programujícím rodičem. Podle ustanovení § 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, může soud nařídit ústavní výchovu, jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena. Tou lze rozumět i umístění dítěte na dočasnou dobu do reintegračního centra. Soud může využít svou pravomoc k faktickému odnětí dítěte programujícímu rodiči v rámci výkonu rozhodnutí o změně výchovy podle ustanovení § 273 občanského soudního řádu. SZR stejně jako mírnější formy popuzování dítěte plně spadá pod definici Rady Evropy pro týrání dítěte. Citové týrání je Radou Evropy definováno jako ,chování, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilná izolace, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy má skoro stále pocit strachu, což může způsobit citové ublížení.‘ Dítě s rozvíjejícím se nebo již rozvinutým SZR bývá od jednoho rodiče úmyslně izolováno, omezováno ve svém přirozeném vztahu s druhým rodičem a je u něj vyvoláván strach z kontaktu s tímto rodičem.“
Syndrom zavrženého rodiče zblízka
Jako novinář jsem reportoval o řadě caus, kde syndrom zavrženého rodiče hrál prim. Vždy šlo o situaci, kdy matka štve dítě proti otci – a neuvědomuje si, že tím to dítě poškozuje na celý život. V jedné cause byla matka štvoucí dítě proti otci tak mimo, že lhala až směšně. Tvrdila mi jako novináři, že lékař doporučil jejímu dítěti nechodit. Dítě bylo zcela zdravé. Ona ale potřebovala důvod, proč je špatně, že synka otec bere na vycházky. Zažil jsem causu, kde matka přes nějakou svoji kamarádku dokonce zmanipulovala novináře, a v celostátním deníku vyšel velký článek o tom, že je onen zavržený otec skutečný padouch. jako by Boží mlýny přece jen mlely – ten novinář umřel předloni v azylovém domě. Propil se tam. Neměl pohřeb – nezbyly po něm žádné peníze, za které by ho bylo možné pohřbít, a neměl nikoho, kdo by ho pohřbil.
Ne SZR!
Pokud jste – nedopatřením – tím, kdo ve svém dítěti buduje tento syndrom, pomůžu vám se toho toxického přístupu zbavit. A pokud jste tím, proti kterému je dítě štváno? Existuje pro vás cesta, kterou můžeme spolu zmapovat a nakreslit. Je to na léta, je to drahé, ale může to i dlouholeté vyvolávání nenávisti k vaší osobě přehlušit. A může to zajistit, aby alespoň ve své vlastní dospělosti k vám vaše dítě nalezlo vztah jako k rodiči. I přesto, že je ex proti vám štvala či štval celé jeho dětství.
Pokud tu cestu chcete najít, objednejte se
